I.

Velký papež Jan Pavel II. zanechal církvi ve své poslední Encyklice Ecclesia de Eucharistia („Církev žije z eucharistie“) planoucí napomenutí, které zní skutečně jako závěť:

„Musíme dbát velmi pečlivě na to, abychom neumenšili žádný z rozměrů nebo požadavků eucharistie. Jen tak ukážeme, že jsme si opravdu vědomi velikosti tohoto Daru. … Neexistuje nebezpečí, že by se při péči o toto Tajemství přehánělo.“ (č. 61)

Vědomí velikosti tajemství Eucharistie se ukazuje zvlášť jasně ve způsobu rozdávání a přijímání Těla Páně. To je zřetelné v obřadu přijímání, nakolik představuje dokonání eucharistické oběti.

Přijímání je skrze víru vrcholem osobního setkání a sjednocení s Kristem, který je skutečně a podstatně přítomen pod pokornou rouškou eucharistických způsob. Tento okamžik eucharistické liturgie má opravdu nesmírný význam, který zahrnuje zvláštní pastorální požadavek také co do vnější formy obřadu.