O těchto otázkách bylo rozhodnuto již za reformačních sporů

Reformace učení Církve o manželství a lidské sexualitě přímo napadla, a to pomocí argumentů, které se značně podobají těm dnešním. O kněžském celibátu se tvrdilo, že je příliš obtížný a přesahuje to, co může snést padlá lidská přirozenost, a to i pod vlivem milosti.¹ Svátostná podstata křesťanského manželství byla popřena, stejně jako jeho nerozlučitelnost.² Občanský rozvod v Německu byl zaveden s argumentem, že od státu nelze očekávat, že bude zvýhodňovat, podporovat a hájit celoživotní manželství.³ V důsledku reformace radikálně redefinovala manželství.

Tridentský koncil na tuto krizi reagoval čtyřmi způsoby.

Za prvé dogmaticky definoval tradiční učení o svátostném charakteru a nerozlučitelnosti křesťanského manželství a opakovaný sňatek výslovně označil za cizoložství.⁴

Za druhé koncil stanovil povinnost veřejné církevní formy uzavření manželství, čímž napravil zneužívání soukromých neboli tajných manželství. (V těchto případech někdy jeden manžel opustil manželství jen na základě svého soukromého a subjektivního rozhodnutí a pak veřejně uzavřel sňatek nový. Koncil tento subjektivní a privatizovaný přístup zakázal).⁵

Za třetí Tridentský koncil definoval jako dogma jurisdikci Církve v manželských kauzách, přičemž v zájmu integrity svátostí žádal, aby byly souzeny podle objektivních norem u církevních soudů.⁶

Za čtvrté koncil výslovně učil, že cizoložníci ztrácejí milost ospravedlnění: „Cizoložníci“ a „všichni ostatní, kteří páchají smrtelné hříchy“, „jakkoli neztrácejí víru“, ztrácejí „milost ospravedlnění“ a jsou „vyloučeni z Božího království“, pokud nečiní pokání, neupustí od svého hříchu, nejsou jím znechuceni a nepřistoupí ke svátostné zpovědi.⁷ (Tridentský koncil stanovil, že nesmějí přistupovat ke svatému přijímání, dokud tak neučiní).⁸

Zkrátka není možné připustit ty, kdo setrvávají v cizoložství, ke svatému přijímání a přitom toto učení koncilu potvrzovat. Změnily by se tím definice cizoložství, ospravedlnění (které zahrnuje lásku i víru), smyslu a významu Eucharistie vyhlášené Tridentským koncilem. Církev také nesmí nakládat s manželstvím jako se soukromou záležitostí, věcí, kterou může rozsuzovat stát, nebo něčím, o čem rozhoduje individuální úsudek svědomí. Tyto otázky byly po dlouhé diskusi nejslavnostnějším způsobem jasně rozhodnuty ekumenickým koncilem. Tato prohlášení opakovaně potvrdilo současné magisterium včetně Druhého vatikánského koncilu a Katechismu katolické církve.⁹

[childnav]